Je-li dům na venkově, většinou ho obklopuje dvorek nebo zahrada. Taková zahrádka není vyloučena ale ani v městské zástavbě, kde projektant počítal s využitím prostoru pro kousek zeleně pro každého obyvatele. Pokud je tedy u domu takový pozemek, bývá většinou obehnán plotem. Zvláště na venkově je to velmi žádoucí, jelikož tam mají většinou lidé nějaké to zvířátko.
A hrabající sousedovy slepice nebo poskakující padesátikilový pejsek
o v záhonu jahod
o nebo nedej bože v záhonku vzácných a opečovávaných trvalek
se mohou stát důvodem k fyzickému násilí. Proto je důležité postavit plot. Je několik možností. Pokud máme rádi absolutní soukromí a nechceme, aby z našeho prostoru bylo vidět třeba jen procento, postavíme si neproniknutelnou cihlovou nebo kamennou zeď. Je to ale tak trochu komplikované.
Vzhledem k tomu, že bude jistě sousedovi stínit, bylo by dobré, aby s tím souhlasil dříve, než zjistí, že vinou zdi mu
o špatně zrají jahody
o anebo nedej bože mu letos nevyrazily trvalky.
Rozumnějším řešením bude jistě plot propouštějící světlo. V tomto případě můžeme dát prostor naší fantazii a rozhodovat se mezi
o dřevěným
o drátěným
o plastovým
o živým.
Důležitá je domluva
Pokud jste v usedlosti a pravděpodobně i vesnici obyvatelem novým, což bývá v případě, že jste nemovitost zdědili či koupili, může Vám Váš nový soused tak trochu naznačit, kdo že tu byl dřív. V tom případě bych vzalaněco dobrého do levé ruky a s přátelsky napřaženou pravicí vyrazila budovat dobré sousedské vztahy. Pak, po prolomení komunikačních bariér, už se stačí na možnostech oplocení jen společně domluvit. Je to rozhodně lepší řešení nežli to, co jsem viděla nedávno v jedné nejmenované vesnici a šlo tomu jen těžko uvěřit.
Domy, které spolu sousedily, oddělovaly dva ploty. Jeden drátěný a druhý, na něho těsně přiléhající dřevěný.
