Každá firma má nevyhnutelně své sídlo. Svou kontaktní adresu v nějaké budově, ve které ji lze kontaktovat a řešit s ní to, co s ní zákazníci, úředníci a další veřejnost chtějí a potřebují řešit. Kdyby firma takové sídlo neměla, nikdo by ji nenašel, a to by byl samozřejmě její konec. Jejím majitelům by sice mohlo být příjemné, že by je nenašla žádná kontrola ze státních úřadů a podobných jiných instancí, ale současně by tu ze stejného důvodu nebyli ani zákazníci, a bez těch se přece podnikat nedá, protože bez nich si nikdo nepřijde k nepostradatelným penězům.
Není tedy nic divného na tom, že zakládá-li si někdo svůj podnik, jako jednu z prvních věcí myslí na to, kde bude s takovou firmou sídlit. Někdy se rozhodne, že k tomu využije přímo objekt, kde se pracuje, někdy takový soukromník může využít i adresu svého bydliště, ale obojí může mít své nedostatky. Třeba to, že podobné objekty nereprezentují firmu tak, jak by to bylo žádoucí, nebo to, že nechce být podnikatel doma rušen. A tak se shání nějaká jiná adresa, která by jako firemní sídlo posloužila.
Někdo si pro svou rodící se a poté provozovanou firmu jednoduše koupí nějakou vhodnou nemovitost, kde si její sídlo zařídí. Když na to má finanční prostředky a když se žádoucí objekt nabízí, proč by ne?
Jenže ne každý si to může dovolit. A pak tedy přichází ke slovu jako daleko zvladatelnější virtuální sídlo firmy, jehož dokonalost spočívá hlavně v tom, že podnikatel získá pro svou firmu ono nepostradatelné kontaktní místo, adresu, aniž by si musel podobný objekt koupit. Stačí se domluvit na využívání adresy objektu někoho, kdo nabízí virtuální firemní sídlo, a je po starostech. Protože se tu nejedná o koupi nemovitosti, ale jenom o omezený okruh služeb, jde o záležitost cenově velice výhodnou a pochopitelně i dost reprezentativní. Takže kdo takto sídlí, imponuje svým zákazníkům, kteří ho tu mohou kontaktovat. A byznys se může rozjet.
